Jennifer Aniston, široce známá díky své ikonické roli v seriálu Přátelé a filmech jako Millerovi na tripu nebo Šéfové na zabití, čelila v mládí vážným problémům — především ve vztahu se svou matkou Nancy Dow.
Nancy, sama herečka, měla potíže s výchovou Jennifer a jejich vztah byl často napjatý a plný kritiky.
Jennifer vyrůstala v prostředí, kde jí matka neustále zdůrazňovala její fyzické „nedostatky“ — od příliš velkého nosu po příliš široce posazené oči. Kritizovala i normální změny, které přicházejí s pubertou.
Po rozvodu rodičů se vztah ještě více zkomplikoval, protože Jennifer zůstala s matkou. Přestože Nancy obdivovala jako krásnou ženu, cítila se emočně i fyzicky nedoceněná a trpěla velmi nízkým sebevědomím.
K tomu se přidala dyslexie, která jí ztěžovala učení i školní život. Navzdory tomu všemu začala Jennifer zpochybňovat matčiny kritiky a pomalu si budovala vlastní sebeúctu. Jakmile se její kariéra v Hollywoodu rozběhla, začala být jistější — pomohla i plastika nosu, díky níž se cítila lépe ve vlastním těle. Ale i po úspěchu v Přátelích jí matčino chování dál ubližovalo.
Nancy poskytla několik veřejných rozhovorů, ve kterých Jennifer kritizovala, a to vedlo k tomu, že spolu 15 let nekomunikovaly. Jennifer se dokonce rozhodla nepozvat matku na svou svatbu s Bradem Pittem.
O několik let později, díky intenzivní terapii, dokázala Jennifer pohlédnout na svou minulost jinýma očima. „Chtěla pro mě to nejlepší,“ vysvětlila později.
„Nechtěla být zlá, jen nechápala dopad svého chování.“ Dnes si Jennifer uvědomuje, že i když to bylo bolestivé, právě tyto zážitky jí pomohly vybudovat vnitřní sílu a odolnost.
