V hlavním sídle mezinárodní korporace probíhalo toho dne uzavřené výběrové řízení na nové překladatele. Obrovská skleněná budova v centru města působila tak luxusně a přísně, že už u vchodu byli kandidáti nervózní.
V prostorné hale seděli lidé v drahých oblecích, opakovali cizí slova, procházeli si poznámky a čekali na svůj řad. Každý, kdo vyšel z místnosti, vypadal stále více zklamaně nebo napjatě.
Důvod byl jasný: závěrečný pohovor vedl osobně majitel společnosti — Michael Reynolds.
V byznysu byl známý jako muž, který se nikdy nemýlí, mluví několika jazyky a rád klade kandidátům extrémně těžké otázky.
— Další kandidát.
Sekretářka otevřela dveře.
A v tu chvíli se v hale ozval šum a smích.
Vstala drobná dívka, asi třináct let.
Měla na sobě obyčejnou školní uniformu, opotřebované tenisky a malý batoh. V ruce držela tenkou složku s několika papíry.
Lidé se začali smát.
— Ztratila se?
— To je nějaký vtip?
Ale dívka klidně prošla dovnitř, jako by si nikoho nevšímala.
V místnosti okamžitě nastalo ticho.
Michael Reynolds ji chvíli pozoroval a pak se lehce usmál.
— Ztratila ses?
— Ne. Přišla jsem na pohovor.
V místnosti se znovu ozval smích.
— A co tu chceš dělat? zeptala se jedna žena.
— Mezinárodní překladatelku, odpověděla dívka.
— A kolik jazyků umíš? zeptal se Michael.
— Osm.
Smích zesílil.
Ale dívka zůstala klidná.
Michael se opřel.
— Které?
Bez váhání vyjmenovala: angličtina, francouzština, němčina, španělština, ruština, italština, čínština a japonština.
Smích pomalu utichal.
Michael přešel do francouzštiny:
— Pokud jazykům opravdu rozumíš, odpověz mi.
Dívka mu odpověděla plynulou francouzštinou.
Pak přišla španělština, němčina, ruština…
Každá odpověď byla přesná.
V místnosti bylo čím dál větší ticho.
Michael položil na stůl tlustou složku.
— Přelož to. Mezinárodní smlouva, kterou naši odborníci kontrolují už dva týdny.
Všichni čekali, že selže.
Ale dívka dokument rychle prošla. Po minutě se zastavila.
— Je tu vážná chyba.
Ukázala na jeden odstavec.
— V japonské verzi je špatně přeložen právní termín. Po podpisu by společnost automaticky ztratila část patentových práv.
Michaelův výraz se změnil.
Právní tým dokument okamžitě zkontroloval.
Po chvíli ticho prolomila jediná věta:
— Má pravdu.
V místnosti zavládlo ticho.
Michael se pomalu zvedl a poprvé se na ni podíval úplně jinak.
— Kdo tě to naučil?
Dívka sklopila oči.
— Moje matka byla překladatelka u mezinárodního soudu. Po její smrti jsem pokračovala sama ve studiu.
