Andrew vždy žil privilegovaným životem. Jeho otec byl bohatý muž, který vlastnil několik podniků v New Yorku a poskytoval synovi ty nejlepší příležitosti. Postupem času se však Andrew stal rozmazleným teenagerem, který se k ostatním choval neuctivě.
Jednoho dne, když letěl domů, udělal scénu před pasažéry a dožadoval se občerstvení od letušky.
„Hej ty, TEĎ! Přines mi něco lepšího než tenhle odpad!“ řekl a hodil po ní svačinu.
„Pane, prosím, neházíte po mně věci,“ řekla letuška, cítíc se poníženě.
„Poslouchej mě! Dělám si, co chci,“ křičel Andrew. „Jsi tu od toho, abys mě obsluhovala, tak přestaň fňukat, sklapni a dělej svou práci!“
Jeden z pasažérů ho napomenul, aby se k letušce choval s větším respektem, ale Andrew jako typický rozmazlený teenager trval na tom, že si může dělat, co chce.
V tu chvíli pochopil, jak se asi cítila letuška, když se jí posmíval.
Andrew si uvědomil, co udělal, a litoval toho.
Den pokračoval a on se snažil chovat lépe. V jednu chvíli spatřil letušku, ke které se choval hrubě, a přistoupil k ní:
„Jsem ten rozmazlený kluk, co se k tobě choval špatně.“
Letuška ho poznala. Usmála se a řekla: „Vypadá to, že ses poučil.“
Andrew se omluvil za své chování.
