Po mém narození měl otec finanční potíže. Máma tehdy poznala muže, který měl velký dům, stabilní příjem a pěkné auto.
Všechno šlo rychle: máma požádala o rozvod a otci nedala šanci cokoliv napravit. Pamatuji si ten den — stál na prahu, zoufalý, prosil ji. Ale ona byla neoblomná. Za tři měsíce jsme se přestěhovaly k jejímu novému muži. Otec zůstal sám.
Po rozvodu otec pravidelně platil výživné, ale máma mu zakázala se se mnou vídat nebo mluvit.
Uplynuly roky. Dostudovala jsem vysokou školu a chystala svatbu. Zvali jsme jen nejbližší rodinu. Máma přišla sama — druhý manžel ji už dávno opustil. Otec se neukázal. Máma řekla, že „se mu něco nečekaného přihodilo”.
Po svatbě mi máma předala obálku — dárek od otce, pět tisíc hřiven. Dojalo mě to, ale hned jsem mu nevolala. O dva týdny později mi zavolal sám.
— Líbilo se ti překvapení?
— Ano! Šetříme na ledničku, už jsme skoro u cíle.
Zasmál se: — Máš rozumné cíle! Těším se na pozvánku na kolaudaci — tu si nenechám ujít.
A pak mi řekl šokující věc: dva měsíce před svatbou ho máma navštívila a navrhla, že nám společně koupí byt. On jí bez váhání dal velkou částku peněz. Věřil jí. Máma vzala peníze… a odešla.
Nemohla jsem uvěřit. Šla jsem za ní — doufala jsem, že jde o omyl. Ale ani nezapírala:
— Ano, koupila jsem byt. Na své jméno. Budu ho pronajímat. Jste mladí — vydělejte si sami.
Jen jsem na ni zírala. Něco ve mně se tehdy zlomilo. Už jsem jí nemohla věřit. Přerušila jsem s ní veškerý kontakt.
Zbytek rodiny se mi otočil zády — jí to ale vůbec nevadilo. Žila si dál, jako by se nic nestalo.
