Devatenáctiletý Artyom přijel do velkého města studovat a pronajal si malý, ale drahý byt. Jeho majitelkou byla pětašedesátiletá Marina — zámožná žena, která vlastnila několik bytů a také dům na venkově.
Artyom ji zpočátku vnímal pouze jako majitelku bytu. Brzy však zjistil, jak velký majetek vlastní, a začal se na ni dívat úplně jinýma očima.
Jednoho dne ji požádal o ruku.
Marina se na něj dlouho dívala a pak, zcela nečekaně, souhlasila.
Artyom byl přesvědčený, že má všechno dokonale naplánované. Chtěl s Marinou žít rok nebo dva, potom požádat o rozvod a pokusit se získat část jejího majetku.
Před svatbou však Marina před něj položila předmanželskou smlouvu.
— Pečlivě si ji přečti — řekla klidně.
Artyom jen rychle prolistoval několik stránek a pak dokument podepsal.
Na svatbě byl naprosto šťastný a spokojený sám se sebou. Už se těšil na bohatství, které podle jeho představ mělo brzy přijít.
Ještě však netušil, co ho po svatbě čeká…
# 2. ČÁST
Po svatbě Artyom rychle pochopil, že Marina nechce jejich manželství proměnit v pouhou formalitu.
Očekávala od něj, že bude žít jako skutečný manžel: že spolu budou trávit čas, že jí bude pomáhat s domácností, navštěvovat s ní příbuzné a účastnit se rodinného života.
Artyom byl stále podrážděnější.
O několik měsíců později se rozhodl, že nastal čas požádat o rozvod.
— Už takhle nechci žít. Rozvedeme se — prohlásil.
Marina se na něj klidně podívala.
— Jsi si jistý?
— Samozřejmě.
V tu chvíli žena vytáhla onu předmanželskou smlouvu.
— Četl sis ji vůbec?
Artyom zmlkl.
Marina otevřela příslušnou stránku a ukázala mu ustanovení, které tehdy podepsal.
Ve smlouvě stálo, že pokud manžel sám podá návrh na rozvod, je povinen své manželce zaplatit částku odpovídající polovině hodnoty jejího majetku.
A Marinino jmění mělo obrovskou hodnotu.
Artyom zbledl.
— To není možné…
— Podepsal jsi to sám — odpověděla Marina.
Ale čekalo ho ještě jedno nepříjemné překvapení.
Smlouva obsahovala také ustanovení o nevěře: pokud jeden z manželů podvede druhého, provinilý manžel musí tomu druhému zaplatit obrovskou finanční pokutu stanovenou podmínkami smlouvy.
Artyom si uvědomil, že i pokus tajně si najít jinou ženu by ho mohl zcela finančně zničit.
Marina chvíli mlčela a pak promluvila:
— Od samého začátku jsem věděla, proč sis mě vzal.
Mladík sklopil oči.
— Tak proč jsi souhlasila?
— Protože jsem doufala, že se časem změníš. Ale teď jsi můj manžel. Chtěl jsi získat můj majetek, ale místo toho jsi získal rodinu.
Artyom neodpověděl.
Snil o tom, že vedle Mariny zůstane jen rok nebo dva, získá její peníze a začne nový život.
Jenže vlastní chamtivost ho dostala do situace, ze které se jednoduše nemohl dostat bez obrovských finančních následků.
A tak se mladík, který se pokusil využít starší ženu kvůli jejímu majetku, musel nakonec postavit následkům své vlastní chamtivosti.
**Jeho mládí nyní ubíhalo po boku ženy, kterou nemiloval — ženy, kterou si vzal výhradně kvůli jejím penězům.**
