Tchyně nás budila brzy ráno a nedovolila nám spát ani o víkendech — rozhodla jsem se, že jí dám tvrdou lekci.
Dříve přijížděla ve všední dny, ale teď začala jezdit o víkendech.
Když mi to manžel oznámil, byla jsem pobouřená:
— Takže už si ani o víkendu neodpočineme?
— Proč si to myslíš? — zamručel.
— Protože nás vždycky budila i v týdnu! O víkendu to bude ještě horší!
Jen se zasmál. To byla chyba.
V pátek tchyně dorazila. V sobotu ráno v 6:45 mě probudily zvuky z kuchyně.
A pak vešla bez zaklepání:
— Vy ještě spíte? Už je skoro sedm. Je čas vstávat…
— Promiňte, ale nemáme o víkendu právo spát? — zeptala jsem se podrážděně. — Prosím, opusťte náš pokoj.
— Jsi matka a manželka. Měla bys vstávat první a chystat snídani — napomenula mě.
— Takže jako matka a manželka nesmím spát, ale můj muž a dítě ano? — rozčílila jsem se.
Tchyně uraženě odešla.
Další ráno se stalo totéž.
Celý týden jsem přemýšlela, jak jí dát lekci.
V pondělí mě napadl plán. Čekala jsem na její další návštěvu.
Jak jsem naučila drzou tchyni slušnému chování — pokračování v komentáři 👇👇
V pátek večer přijela znovu. Byla jsem na ni milejší než kdy dřív.
Když šla spát v devět hodin, zesílila jsem televizi na maximum.
Tchyně v panice vběhla do pokoje:
— Zbláznila ses?! Víš, kolik je hodin?!
— Do desíti večer je hluk povolen — odpověděla jsem klidně.
— Ale já už spím!
— Prosím, nerušte mě.
Postavila se před obrazovku a přísně řekla:
— Měla bys mít ohledy! Potřebuji se vyspat!
— Tak si jděte lehnout později a nebudete vstávat v šest — odpověděla jsem. — Vždyť nám to děláte každou sobotu!
— Ty se mi mstíš?!
— Dalo by se to tak říct — řekla jsem klidně.
Televizi jsem ztlumila až po desáté. A další ráno — ticho.
S manželem jsme spali do jedenácti. Vyhrála jsem!
