Ariana uspořádala večírek na střeše jejich luxusní vily. Její přátelé — stejně rozmazlení, hluční a přesvědčení, že svět patří jen jim — popíjeli drahé koktejly, natáčeli stories a řešili, kam poletí příští víkend.
Když Marta, služebná pracující v domě téměř deset let, přinesla podnos s nápoji, parta se začala pochechtávat. Pro ně byla jen součást nábytku.
— Pojď si s námi zaplavat! — zakřičela jedna dívka.
Marta zavrtěla hlavou:
— Ne, děkuji… neumím plavat.
— Neumíš? — usmála se Ariana povýšeně. — Tak se uč. Přikazuji ti.
Strčila ji do bazénu.
Marta spadla do vody a zoufale se snažila zůstat nad hladinou. Ariany kamarádky ječely — smíchy. Natáčely video a bavily se nad jejím strachem.
A pak se stalo něco, co Ariana nečekala. 😨😱
Dveře terasy se rozletěly. Ve dveřích stál její otec, miliardář Viktor Cross — muž, jehož chladný pohled budil respekt i strach.
Všechno viděl.
— Co to děláš? — řekl hlasem tak ledovým, že i hudba utichla.
Ariana se snažila tvářit sebevědomě:
— Tati… jen jsme si dělali srandu…
Viktor ji ignoroval, skočil do bazénu a vytáhl Martu ven. Ta sotva popadala dech.
Otočil se k dceři:
— Svěřil jsem ti lidi, kteří pro naši rodinu pracují. A ty z jejich života děláš cirkus? Mohla jsi ji zabít.
Ariana chtěla namítnout, ale on ji zastavil zdviženou rukou:
— Od dnešního dne nemáš nic. Auto. Karty. Tvůj byt. Tvé dědictví se zmrazuje.
— COŽE?! — vykřikla. — To nemůžeš!
— Můžu. A dělám to. Zítra se stěhuješ do zaměstnanecké ubytovny. Budeš pracovat s těmi, které jsi dnes ponížila. Možná pak pochopíš hodnotu lidské práce.
Ariany přátelé stáli jako přikovaní.
A Marta poprvé po mnoha letech cítila, že existuje spravedlnost.
