Marie na ten den nikdy nezapomene. Pamatuje si nadšení své dcery, která celý týden netrpělivě čekala, až si otec vezme volno. Bylo to poprvé, co spolu vyrazili na plachetnici.
Měli se vrátit následující den kolem poledne, ale hodiny ubíhaly bez zpráv. Znepokojená Marie kontaktovala záchranné složky.
Pátrání začalo okamžitě. Plachetnice byla nalezena 17 námořních mil od pobřeží, s roztrženou plachtou a nefunkčním rádiem.
Muž i jeho dcera zmizeli beze stopy spolu se svými osobními věcmi. Vyšetřování naznačovalo nehodu, možná pád do moře, avšak řada detailů neseděla: chyběly zásoby jídla, bezpečnostní lana byla neporušená a z lodního deníku byla vytržena jedna stránka.
Po roce marného pátrání byl případ uzavřen. Marie se každý rok vracela k pobřeží s nadějí na zázrak.
Až po dvanácti letech vyšlo najevo, co se skutečně stalo.
Dvanáct let po zmizení obdržela Marie telefonát od bývalého námořního důstojníka. Prozradil jí, že nešlo o nehodu.
Satelitní snímky zachytily pevný nafukovací člun, který se blížil k plachetnici. Do podezření se dostala společnost zapojená do nelegálních rybářských praktik.
Marie zjistila, že její manžel vyšetřoval ekologická porušení a dostával výhrůžky. V nalezeném zápisníku vyjadřoval strach o svůj život a snahu ochránit dceru.
Poslední hovor z jeho telefonu pocházel z oblasti opuštěné ropné plošiny spojené s touto společností.
S pomocí tohoto muže Marie obnovila vyšetřování a našla bývalého zaměstnance firmy, který potvrdil, že její manžel a dcera byli napadeni kvůli citlivým dokumentům.
